Baby Dance Camp 2018

Příběh broučků - léto

V roce 2018 jsme se podívali do říše broučků. Viděli jsme broučky Patrika a Pavla vyrůstat. Poznali jsme je jako malé zlobivé kluky, kteří se neustále, prali, pošťuchovali a bez ustání zlobili.

 

Posláním broučků je svítit lidem na jejich cestu. Ale aby mohl brouček svítit, musí složit zkoušku odvahy a vysloužit si tak lucerničku. Patrik s Pavlem zcela poslušně zkoušku složili a od broučka Majky dostal každý nádhernou lucerničku.

Pavel byl o sedm vteřin starší než Patrik. Byl opravdu velký do všech stran a už jako malý kluk měl urostlou postavu. Práce se nikdy nebál. Zatímco Pavel měl sílu za pět broučků, Patrik byl víc poetický a přemýšlivý. Rád lidem svítil na cestu a pomáhal jim. Není divu, že si v něm našla beruška Verunka, jejich dlouholetá kamarádka, zalíbení.

Jednoho dne byl slavnostní “memoriál žijícího broučka Frydrycha”. V tento den proti sobě soutěží týmy a snaží se postavit co nejvyšší věž. Pavel si na této každoroční soutěži hodně zakládal, proto ho rozlobilo, když přiběhla ubrečená beruška a memoriál přerušila.

Beruška ztratila náhrdelník po babičce. Pavla to ovšem nezajímalo, chtěl dokončit memoriál. Ani rodiče zpočátku nevěnovali berušce pozornost. Byli do memoriálu tak zabraní, že se ji nejprve nevšimli a pak předstírali, že ji nevidí. Děti ne. Děti si berušky všimly hned a s Patrikem se snažily zjistit, co se jí stalo. Beruška říkala, že ji zmizel náhrdelník po babičce.

Broučkové se spolu s dětmi, i přes Pavlovo remcání, vydali do lesa, kde měla sídlo žluna. Žlunu společnými silami přemohli a náhrdelník po babičce zachránili. Patrik měl radost, že je beruška opět šťastná.

Když broučkové dospěli, začali toužit po rodině. Patrik se rozhodl, že požádá berušku Verunku o ruku. Za pomocí dětí a rodičů vyrobil ten nejkrásnější prstýnek na světě. Bohužel se o berušku také zajímal jeho bratr Pavel. Protože byl o celých sedm vteřin starší, myslel si, že má větší právo, vzít si berušku za ženu a tak se vydal spolu s Patrikem za otcem berušky a požádal ho ve stejnou chvíli o berušky ruku.

Pan otec měl těžké rozhodování. Vůbec ho netěšilo, že o Verunku má zrovna zájem nějaký brouček. Nikdy to nebylo zvykem. Nakonec se rozhodl, že dá berušku staršímu Pavlovi, odůvodnil to slovi: ”Pavle na tebe je větší spoleh a věřím, že se dokážeš o mou dceru dobře postarat”.

Toto rozhodnutí vyvolalo v bratrech rozepři. Ani brouček Majka, která byla vždy oporou oběma broučkům, nesouhlasila, ale nijak nezakročila. Nechala celé situaci volný průběh. Patrik však nezvládl představu, že by měl zbytek života strávit bez berušky a uletěl hluboko do lesa.

Patrik se dlouho nevracel, ale Pavla to nezajímalo. Brouček Majka se zeptala Pavla: “Myslíš si, že ses zachoval správně?”. “Ano”, nepochyboval Pavel. Majka zavrtěla hlavou a dodala “Patrikovi tvé chování hodně ublížilo a teď se dlouho nevrací. To o něho nemáš starost?”

Pavla začalo kousat svědomí a poprosil děti, aby mu pomohli jeho mladšího bratra najít. Vydali se hluboko do lesa až dorazili k velkému nedostavěnému domu. Tento dům Patrik sám stavěl, aby tam mohli bydlet všichni broučci. Když otec berušky přislíbil Verunku Pavlovi, tak Patrik usoudil, že je načase celý dům dostavět a dokázat, že si berušku zaslouží a dokáže se o ni postarat.

Když Patrik stavěl střechu, letěla kolem žluna. Dostala chuť na toho broučka a rozhodla se, že ho sní. Hodně rychle se rozletěla, otevřela zobák a snažila se broučka chytit. Patrik se zvládl náletu vyhnout, ale hodně nešikovně spadl, polámal si nohy a křídla a přesně uprostřed domu uvízl.

Nemohl se ani pohnout. Naštěstí ho včas našel Pavel s dětmi a rodiči. Odvázal jeden z provazů, který držel trámy a pokusil se ho hodit Patrikovi. Ovšem marně. Naštěstí jeden ze statečných tatínku dokázal broučkovi hodit provaz a spolu s dětmi společnými silami Patrika vysvobodili.

Otec berušky nevěřícně koukal na tu velkou stavbu. Celou jí několikrát obešel a nevěřícně se drbal na hlavě. “To si stavěl sám?”, zeptal se Patrika. “Ano, abychom zde všichni broučci mohli bydlet společně a mít velké rodiny” - odpověděl Patrik. “Patriku přesvědčil si mě, že se dokážeš o mou dceru postarat. Dám ti tedy svou dceru za ruku, pokud nebude tvůj bratr proti”.

Pavel přiznal svou chybu. Neměl se plést mezi berušku a svého bratra a požádal Patrika o odpuštění. A co myslíte, odpustil mu Patrik? To víte že odpustil. Pavel s beruškou pak pomohli Patrikovi odejít, protože byl příliš pomlácený na to, aby šel sám.

A další den byla svatba s veselkou.

Příběh broučků - podzim

Když děti v létě odjely z Medlova, brouček Pavel přemýšlel, co se životem. Žádné děvče se mu nelíbilo. Ani Gunhilda, která byla moc krásná. Tak začal chodit do brouččí knihovny a hodně četl. V jedné knize, “Poklad broučka Frydrycha”, našel mapu k pokladu. Rozzářila se mu brouččí očíska jak dvě svíčičky. “To je ono!” zvolal a vydal se hledat poklad.

Jak dny plynuly, nastal podzim a Pavel se s pokladem stále nevracel.

Na podzim se broučci chystají na zimní spánek. Zkontrolují si, zda mají v kůlně dostatek dřeva a ve spíži dostatek jídla. Zima je dlouhá a broučci si musí dát pozor, aby jim nebyla zima nebo neměli hlad.

“Snad se mu venku nic nestalo”, strachoval se Patrik. Každý den vyhlížel Pavla z okna a marně hledal rozptýlení od svého smutku. Na podzim také přijely děti se svými rodiči a prarodiči. Ale ani jejich přítomnost nedokázala Patrika rozptýlit, i když se na ně moc těšil. Z počátku se jim moc nevěnoval a veškerou práci musela zastat brouček Zuzka.

Jakmile se děti dozvěděly, co má Patrik za starosti, přislíbily mu pomoc. Řekli mu, že se vydají Pavla hledat a pokud se mu něco stalo, zachrání ho.

Jak slíbily, tak učinily. Každý si vyrobil se Zuzkou a Patrikem krásnou lucerničku a hned ten večer se všichni vypravili do lesa. Sledovali světelné stopy, které za sebou Pavel nechával, aby vždycky našel cestu zpátky domů. Bohužel v cestě stály žluny a nechtěly nikoho pustit dál. Ještě nehezky lhaly, že tamtudy Pavel nešel.

Další den se děti rozhodly, že na žluny vyzrajou. Spolu s rodiči vytvořily z papíru žluňáky a v lese je pak narafičily kousek od cesty, kterou žluny střežily. Žluny si žluňáků všimly a každá si tam našla svého nápadníka. Děti tak měly cestu volnou a mohly se svými rodiči proplížit a pokračovat v cestě za broučkem Pavlem.

Neušly dlouhou cestu. Světelné stopy, které za sebou Pavel nechával, vedly skrz pavučinu, ve které bydlel pan Pavouk. Ten však děti s rodiči nechtěl skrz svůj domeček pustit. Pustil děti až tehdy, když mu přinesly ozdobičky malé pavoučky. Poté mohly pavučinou prolézt.

Světelné stopy vedly až ke stromu, u které stál Pavel. Byl zamyšlený. Řešil totiž hádanku, která ho měla dovést k pokladu. Patrik měl radost, že svého bratra opět vidí a že se mu nic nestalo.

V hádance měl Pavel najít správnou cestu. Měl si vybrat jednu mapu, podle které půjde. Správná mapa ho měla zavést k pokladu a špatná do pasti, kde by utonul. Proto tak pečlivě přemýšlel. Na každé mapě byly symboly a Pavel měl vybrat symbol, který je pro broučky nejdůležitější. Vybíral ze symbolů: domeček, strom, lucerna, křídla a jídlo. Vůbec si nevěděl rady.

Patrik mu doporučil, aby si nechal poradit od ostatních, že společně jistě najdou správnou odpověď. Pavel si to chtěl vyřešit sám. Po chvíli však uznal, že bychom měli přijímat pomoc od druhých, a tak vyřešili tuto hádanku společně.

Vypravili jsme se podle mapy s domečkem. Zavedla je k rybníku na pláž. Všichni začali hrabat, ale poklad nikde. Všichni tedy hrabali ještě hlouběji, ale poklad nikde. Tatínkové se chopili lopaty a snažili se poklad najít. Pomalu ztráceli naději, že tam ten poklad je. Když už byli tatínkové po hodinách kopání unavení a pot jim stékal z čela, vzal do ruky rýč Patrik. Chvíli kopal, ovšem štěstěna při něm stála a poklad celkem rychle našel.

Pavel měl radost, že našel “svůj” poklad a chtěl si ho celý odnést. Děti mu vysvětlily, že není správné si ten poklad nechat, když ho nepotřebuje. Měl by si z něho vzít jen málo na památku a zbytek tam nechat pro někoho, kdo ho bude potřebovat víc.

Děti měly pravdu. Pavel poté zvedl truhličku s pokladem a otevřel poklop. Všichni, kdo tam byli žasli. Z truly plné drahokamů se linula barevná zář. Každý se chtěl podívat. Pavel tedy nechal každého, ať si vezme jeden drahokam a pak poklad opět zakopal, aby ho mohli najít i jiní.

Tolik zábavy jsme si užili s broučky v roce 2018. Copak nám za dobrodružství přinesou další ročníky?

 

 

Přihlašování do Baby Dance Campu více
logo indance


Adresa hotelu Medlov

Hotel Medlov
Fryšava pod Žákovou horou 143
Fryšava pod Žákovou horou
592 04

 

 

 

Copyright @2019